Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Jelikož jsme ve škole právě probírali ryby, je přece jasné, že za chvíli budeme probírat i plazy. A tak jsme se na ně šli taky podívat hezky naživo do zoologické. Jenom škoda, že je ještě dost zima a zvířátka se schovávají, potvůrky. Ale něco jsme viděli a co jsme viděli, to jsme vyfotili.
A taky jsem tento den byl letos poprvé na kole - a hned do zoo... Ze Suchdola na Podbabu, přívozem a pak po břehu Vltavy až za zvířátky. Ale bylo to moc příjemné po té zimě. Jen mě bolí zadek od sedla...
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2009
  • 111 zobrazení
  • 0
  • 00
Ráno jsem se vzbudil, bylo krásně, sluníčko svítilo. Zabalil jsem si poslední věci do nového loďáku a vydal se na hlavní nádraží. Po cestě jsem ještě musel sehnat pár věcí, ale i se zpožděním jsem nakonec vlak i ostatní stihnul.
I přes ztrátu skupinového lístku jsme do Vyššího Brodu nakonec dorazili, vyzvedli si lodě, počkali chvíli na Dádu a vydali se na cestu. Počasí se ale rychle měnilo. Už během jízdy vlakem se na obloze začaly tvořit mráčky. Na lodích nás pak ale dostihnul opravdu vydatný liják. Věci, které jsem měl na sobě, jsem neusušil až do odjezdu.
Celou noc pršelo a já se bál, že nás zastihne rozvodněná řeka i ve stanu... Během následujícího dne se ale počasí začalo zlepšovat. V kempu u Rožmberka nad Vltavou jsme ale zůstali kvůli povodňovému stupni ještě jeden den.
Další 3 dny už byly slunečné. Projeli jsme Českým Krumlovem, Zlatou Korunou, Dívčími Kameny až do Boršova. Byly to tak slunečné dny, že jsem dokonce dostal i úpal...
Už se z nás stávají vodáci...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 672 zobrazení
  • 0
  • 00
To by nebyla naše voda, abychom nezmokli. Zmokli jsme. Pláštěnka se stala nedílnou součástí snad každé lodi, která se na konci června po Vltavě plavila.
Že by nám v tom dešti bylo horko, to se říct nedá. Někoho hřálo termoprádlo, někoho cigarety, ale všechny nás hřála zelená a rum. A to zahřívání bylo třeba - v Krumlově se loď s posádkou "já a Stella" tak nebezpečně za splavem naklonila, že se zvrhla. Těžko sušit mokré věci v mokrém počasí. I sluníčko ale chvílemi prostupovalo šedivými mraky a hřálo nejen mokré oblečení, ale i naše zimou bičované tváře a nohy.
Hrad Dívčí Kámen je naší tradiční povltavskou destinací. Jeho půlnoční prohlídka nebyla z programu vynechána. Drobná fotodokumentace dokládá, jak náročným se stal výstup naší výpravy po nebezpečně čnějících kamenných schodech až na nádvoří hradu.
2 dny deště, 1 den "nic moc" a 1 den "celkem hezky". Na zpáteční cestě do Prahy náš vlak doprovázelo sluníčko. Mnozí z nás konečně nabyli pocit léta. Toho nejdelšího - pomaturitního.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 1 395 zobrazení
  • 3
  • 00
A tak se teda jelo... Tu spoustu míst, kde jsme byli, nemá ani cenu popisovat. Viděli jsme toho opravdu spoustu, počasí nám také vyšlo. Zájezd se týkal hlavně Skotska, ale navštívili jsme i Antverpy, Calais, Oxford, Londýn, ... Takže tak, no.
Říká se, že jsou Skoti škrkouni. To se trochu potvrdilo. Byli jsme ubytováni v rodinách, které nám měly připravit na celý den obědový balíček. Ten obsahoval dvě housky, malý džusík, jabko a čokoládovou tyčinku. Jim by to stačilo? Hmm. Ale na snídaních a večeřích nešetřili.
Také jsme ve Skotsku dvakrát navštívili školu, kde byla strašně zvláštní paní učitelka: divila se, že chceme během těch 3,5 hodin vyučování mít také přestávku. Ale zase nám přinesla kilt svého manžela, tak si ho Petr Kolář vyzkoušel.
Edinburgh byl nádherný, York jak by smet. Jen Londýn byl jsme nestihli moc projít. Teda já, Honza Müller a Viktor, že jo? Cestovali jsme totiž metrem a hledali, jak se dostat na sraz...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2008
  • 160 zobrazení
  • 0
  • 00
Takže pár fotek z tradičního turnaje. Zrovna jsem začal používat manuální nastavení foťáku, takže fotky jsou spíše zkušební. A mezi fotkami z turnaje se taky objevují fotky ze školního prostředí...
A teď k turnaji. Moje třída se samozřejmě dostala do finále. Ale fotky z finále bohužel chybí, protže jsem dostal rýmičku a prodloužil si tak ještě o jeden den i tak krátké velikonoční prázdniny.
Ale snad bude i tato troška snímků stačit.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2009
  • 155 zobrazení
  • 0
  • 00
S maminkou jsme se domluvili, že si zpestříme předvánoční náladu procházku Prahou. Říkal jsem i Stelle, aby šla s námi, ale nakonec to nějak nestihla. Já jsem ještě odpoledne před naším srazem jel reklamovat šálu, která strašně pouštěla chlupy. Byl jsem s ní v Tescu na Smíchově. Vzali ji zpátky, tak jsem měl radost a jel jsem pomalu na ten náš sraz. Po cestě jsem si koupil párek v rohlíku, protože jsem měl opravdu veliký hlad. A jak ho tak jím, tak jsem ho snědl a byl jsem tak šťastný, že na mě nekápla hořčice. Ale marně... Dal jsem ruku dolů a najednou mě něco zastudilo. To byl kečup i hořčice v rukávu mého nového kabátu. Tak jsem tuto lákavou směs opatrně utíral tak, aby si toho nikdo nevšiml, mně se tohle přece normálně nestává.
A když jsem dojel na sraz k Prašné bráně, přepadla mě únava a těšil jsem se domů. Takže jsem si ten výlet ani moc neužil. Ale zase jsme se stavili v jednom obchodě, kde před našima očima vyráběli bonbony. To bylo moc hezké.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2008
  • 118 zobrazení
  • 0
  • 00
Asi nejenom já jsem žasnul nad tím, jak jsme se za ty 2 roky trávení silvestrů na Kopanině stihli odhadnout "míru" a neopít se hned první lahví.
A ještě jeden postřeh bych tu měl. Jak je možné, že se parta slavících lidí rozhodne jít spořádaně spát? No nejsme my prostě uvědomělí dospěláci? Ráno už prostě nikdo nemusí uklízet blitky...
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2009
  • 139 zobrazení
  • 1
  • 00
To se člověk nestíhá divit, jak rychle večer utíká s lidmi, které často i 9 měsíců neviděl a strávil s nimi přitom už skoro 9 let. Ale sentimentální večer to rozhodně nebyl. Dorazilo nás nečekaně hodně a bylo to snad poprvé, co stůl, u kterého jsem seděl, míchal skóre na pivní tabuli The Pub.
Jediný nedostatek to mělo. Paní profesorka Jánská nedorazila, a to kvůli neočekávané rehabilitaci. Řekl bych, že právě zpráva o tom, že měla dorazit i ona, mnohé z domova vylákala o něco dříve.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.2.2012
  • 176 zobrazení
  • 0
  • 00
Po celodenní šichtě v kavárně mě vyzvedli kamarádi a mělo se jít na United Islands. Samozřejmě nejen kvůli tomu, že to bylo zadarmo. Mě ale tak bolely nohy a tak mi kručelo v břiše, že jsme museli honem někam na jídlo. Ale to "honem" ale zas tak rychlé nebylo, neboť jsme šli pěšky, často jsme zastavovali a cesta tudíž ubíhala pomalu.
Skončili jsme tedy v Dejvicích v pizzerii Grossetto, kde jsme byli velmi hluční a Johny se za nás asi pěkně styděl... Najedli jsme se, napili, nechali díško. Zbyly nám ještě nějaké peníze, za které jsme si pak koupili zmrzliny v KFC na Kulaťáku 5 minut před zavírací dobou. Tak jsme šli jíst ven... Když nás přestalo bavit stát frontu na další den u okénka rychlého výdeje KFC, ještě půl hodiny jsme hráli prima hry, jako je hra na schovávanou a na dostihy, až přijel pan Bucci vyzvednout Áňu, a všichni pak jeli domů s panem Bucci, jen já jel na druhou stranu. A sám...
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2008
  • 316 zobrazení
  • 0
  • 00
Ten komfort, že tramvaj č. 8 už jezdí z Dejvic až na Dlouhou třídu, jsem využil hned 3. den školy, ačkoliv se později ukázalo, že mi tahle tramvaj stejně moc nepomohla. Nasednu do tramvaje, pustím si hudbu do sluchátek a šinu si to až tam, kam potřebuju.
Po důkladném domácím studiu mapy a po náročné cestě tramvají jsem se ze stanice Dlouhá třída vydal do Dlouhé, vydal jsem se ale na druhou stranu, protože mi jaksi někdo schválně přesunul zastávku blíž k Vltavě... Na hlavě sluchátka, to se toho moc neslyší, lehce ho všechno vyleká, no a přede mnou se potácí někdo, kdo do mě asi narazí. V přítmí podvečera jsem po chvíli tápání rozpoznal spolužáka Honzu Müllera. Sáhnu do kapsy, abych zjistil, kolik že je hodin, a vidím, že mi přišla SMSka. Hrdinně jsem využil svou znalost písmen a SMSku jsem si přečetl. A to byste neřekli, že se ostatní stihli přesunout jinam.
Ještě že existuje to metro. To nastoupíš a jedeš, prostě bomba. Do Švandova labyrintu už trefím i bez studia mapy, tak jsem to zkusil - a hele, ono to vyšlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2010
  • 142 zobrazení
  • 0
  • 00
Divný název alba vyplynul ze skutečnosti, že Markéta Švýcarská se vdává za Lukáše Kopejtka.
Ačkoliv jsme se s Tadeášem oba museli na obřad uvolnit z práce a čas nám moc nestačil, stihli jsme nakonec nejen včas dorazit ke klášteru, ale i ozdobit si klopu květem pomalu větším, než měl pan Kopejtko.
Kytici jsem nechytil, což možná bylo tím, že jsem stál na "špatném" místě.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2012
  • 153 zobrazení
  • 0
  • 00
Během letošní zimy nás děsily zprávy o rekordně nízkých teplotách nejen na území České republiky. Mnohé to odradilo vycházet z tepla domova, pokud nutně nemuseli. A kdo by pak pomýšlel na to, aby odjel do Krkonoš?
A právě toho je potřeba využít. Prázdné sjezdovky jindy přelidněného Medvědína německými a polskými turisty byly "prohřívány" paprsky slunce skrz azurovou německo-polsko-českou oblohu.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2012
  • 41 zobrazení
  • 0
  • 00
Během plánování cesty za Stellou do Španělska jsem zjistil, že Grace z Chicaga chystá výlet do Evropy a že se má objevit v Barceloně. Domluvili jsme si sraz a já jsem si místo do Alicante koupil letenku do Barcelony. Barcelona nádherná, ale trošku dražší pro člověka ze střední Evropy. Tak jsem se předčil v akčnosti a po 3 dnech v Barceloně jsem si koupil letenku do Málagy...
Málaga byla příjemnou změnou, nejen co se cen týče. Daleko méně turistů a příjemní místní lidé tvořili ve městě přátelské klima. Bohužel ta pláž nebyla tak čistá, byla hned vedle přístavu. Ale co, i tak jsem tam strávil 3 odpoledne.
Moje cesta dál vedla do Granady. V Málaze mi ujel autobus, ačkoliv jsem přišel včas - stál jsem totiž na jiném nástupišti. Naštěstí jsem pak u pokladny usmlouval, že se určitě vejdu do dalšího autobusu a že není nutné kupovat si novou jízdenku. Naštěstí mě do něj pokladní pustila a já ušetřil 10 euro. Granada byla úplně rozdílná od toho, co jsem zatím viděl. Mnoho Arabů prodávajících exotické suvenýry a oblečení dokreslovalo orientální atmosféru nad Alhambrou.
Z Granady tentýž den nočním autobusem rovnou do Valencie. Hned jsem se ubytoval v hostelu, kde byla pod parapetem vrátnice klícka s papouškem, na kterého svítilo slunce. Chudák malá. Odpoledne jsem se sešel se Stellou a hurá na pláž. Večer ještě rozloučení se Španělském formou džbánku sangrie a druhý den tradá na letadlo do Prahy.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 497 zobrazení
  • 0
  • 00
Jsem se jednoho červnového dne sebral a jel Stelle zpestřit její roční studium ve Španělsku. Hned v den odletu jsem zaspal o hodinu a čvrt, naštěstí mi ale letadlo neuletělo.
Jen co jsem se z deštivé Prahy dostal do slunného Alicante, poskočilo mi srdce radostí, že budu u moře trávit všední dny, které bych jinak trávil ve školní lavici přemýšlejíce od koho opsat písemku... Naštěstí jsem měl to štěstí se místo psaní testů koupat, chodit na kafe, ale hlavně po půl roce vidět Stellu.
Bydlel jsem přímo v rodině, kde bydlela i Stella. Jsou to moc sympatičtí lidé. Dokonce mi dědeček José začal říkat "Pepito". Ale nesmím zapomenout zmínit i Marisu, Nacha, Adriana a Elenu, ale hlavně taky moc milou Pitu.
Takže jsem snad začal cestovat na vlastní pěst - konečně, věk už na to mám.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2009
  • 533 zobrazení
  • 1
  • 00
Mraky husté jako bramborová kaše ze školní jídelny činí z běžného výletu pořádnou výzvu. Ale jakmile nízká frontální oblačnost přestane být problémem, stoupá potenciál úspěchu každého výletu.
Seznam účastníků byl dnes obohacen nezvyklým prvkem. Dva Honzové a jeden Mirek, to je přece nuda, to zachrání Superman! Po mnohém pózování na mnohých fotografiích i na něj dolehla značná únava a málem se nám utopil ve sklenici piva.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2012
  • 86 zobrazení
  • 0
  • 00
Soustřeďte se, tužte se, sportu zdar, nazdar! Cesta vlakem tam byla poněkud hektická, časově náročná, ale do Doks k Máchovu jezeru jsme nakonec šťastně dojeli. A já jsem tentokrát dokonce nezapomněl nic naházet do batohu.
Běhu dvakrát denně jsme se trošku báli všichni. Jak dny plynuly, jak únava přibývala, tréninky se postupně stávaly jednoduššími. Jen to počasí nás začínalo strašit. Déšť mokré věci k našemu velkému překvapení moc neusušil. To ovšem netrvalo celý týden, sluníčko se na "Mácháč" taky trošku usmálo a my, beachvolejbalisté, jsme se stihli i opálit.
V albu je pouze pár fotek z volnějšího odpoledne čtvrtého (krizového) dne, které jsme trávili na šlapadlech u hlavní pláže. Fotografům se dokonce podařilo zachytit i hodinku paintballu, malé občerstvení v místní hospůdce a výlet na nedaleký hrad Bezděz. Pořídit fotky ze hry bylo ale pro trénující poněkud těžší. Alespoň je jasně vidět, že tréninky probíhaly poctivě.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 1 342 zobrazení
  • 0
  • 00
V den odjezdu mě trochu děsil fakt, že se po téměř probdělé noci, strávené na dálnicích budeme sápat na Triglav. Ale jakmile se začalo rozednívat venku, začalo se rozednívat i v mysli a vydatná snídaně na benzinové stanici při pohledu na Julské Alpy za rozbřesku nás stimulovaly k výkonu víc a víc.
Kamenité horské pěšiny rychle vystřídaly "ještě kamenitější" ferratové úseky. Na několik fotografií se podařilo zachytit výrazy úzkosti, kterou do nás vpravila několikametrová skalní stěna, jíž bylo nutno překonat (v našem případě) bez jištění, a to (v našem případě) s naddimenzovanou bagáží, povětšinou obsahující hlavně zásoby jídla.
Během stoupání jsme byli několikrát na krev přesvědčeni, že tam nahoře, tam nad tím převisem, který je přece tak blízko, už je určitě ta chata, ve které si uvaříme puding. Tyto předpovědi však soustavně nevycházely... Na předposledním převisu se ochladilo natolik, že jsme z lehkého, propoceného trička přešli přímo do bundy a na hlavu nasadili kulich. Hory zčernaly a my jsme si začali uvědomovat, že lézt ferraty za deště a hlavně bez jištění je opravdu "vo hubu". A tak se stalo, že nás zchvátil déšť a nám to začalo klouzat. My se kloužeme rádi, ale sklouznout se do padesát metrů hlubokých děr, to rádi nemáme. Uznání tedy těm členům výpravy, kteří ten den měli průjem nebo žaludek na vodě.
Co jsme zažili doposud, tedy během překonávání převýšení 1500 m, byl jenom slabý čajíček oproti těm zbylým 300 m, které nás od vrcholu v nadmořské výšce bezmála 3000 m dělily druhý den. Těžiště jsem mačkal na skálu tak vehementně, že se jenom divím, jak málo mám odřenin. Tady totiž skutečně stačil jeden neuvážený krok, aby se člověk zřítil poněkud hlouběji způsobem, jež už ani nevyžaduje přílet vrtulníku. Na Triglav jsme ale vylezli!
Nebylo pak nad pocit bezpečí, který skýtala nulová nadmořská výška. V Benátkách mají vážně dobrou zmrzlinu! A ta italská gesta, to bylo něco pro nás. Benátky naši výpravu na pár dní rozdělili do dvou táborů: lidé nadržení na chorvatské moře a lidé nadržení na chorvatský národní park. Já jsem jel k moři.
Koho by to bavilo, trávit čtrnáctidenní dovolenou na jednom místě? V chorvatských kempech (jako že nejenom v nich) nás paštikáři přesvědčili, že je by to bavilo. My jsme se ale rádi povozili a poznali míst více.
Předposlední den se naše výprava opět sjednotila. Chorvatské město Rovinj nás opojilo nejenom svým malebným urbanistickým provedením, ale i sedmikunovou zmrzlinou, která držela v kornoutku i "hlavou dolů".
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 613 zobrazení
  • 0
  • 00
To vyžaduje značnou porci naivity, vynechat na první cyklistický výlet sezóny vycpávky na sedlo. A když je té naivity sakra hodně, tak si na sebe člověk samým nadšením z krásného, letního počasí vezme i oblečení bez rukávů. Bolavý zadek a spálená záda, to se to pak pěkně spí.
Tradiční výlet s "Ním" probíhal po tradiční "Jeho" trase, a sice nevynechal návštěvu Přední Kopaniny, Okoře ani Lidic. V hradní restauraci Dělová bašta jsme byli zklamáni vysokými cenami a nízkou úrovní komunikace místní servírky. Do paměti se nám vryl její protažený obličej, když jsme žádali o rozpočítání účtu, a následná otázka: "Ty vado, nemáte drobný?" Nakonec moc drobných navíc nedostala. Ale radler mi tam chutnal!
Na výletě formátu výroční celebrace pětiletého fungování "Něj" nechyběl domácí koláč "s příklopkem". Bohužel koláč v plné formě cestu na kole nezvládl, a proto byl námi nakonec sněden pomocí prstů a lžíce od zmrzliny Mrož. Výlet vyvrcholil několika svižnými výměnami létajícího talíře.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 172 zobrazení
  • 0
  • 00
Začali jsme celkem brzo na to, že je půlnoc až v 0:00. Já vím, že mám postřeh. Ale zase bych rád zdůraznil, že se ani za těch 7 hodin nikdo nepřecenil v pití a že všechno zůstalo relativně "nedotčené" a já jsem nemusel létat po bytě s mopem a uklízet.
Dokonce jsme letos byli schopní i uložit se do postele. A v té malé místnosti nad schody se nás uložilo 5. Martin musel mít nohy pod mojí postelí a Aničku zase bouchaly dveře do hlavy, když někdo vešel. A stěžuje si někdo na to, že se nevyspal? Haha!
Jo, ještě to ucpané umyvadlo v kuchyni, taky zážitek...
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2009
  • 192 zobrazení
  • 0
  • 00
Když se má pít alkohol, člověk by měl před ním něco sníst. A bramborák, to je něco. Tolik brambor jsme koupili po cestě na mlejn a ono to stejně nestačilo pro skoro 20 hladových krků. Ačkoliv se smažení postupně přeneslo na tři pánve, nabídka cmundy nestačila uspokojovat poptávku.
Dalším zajímavým a žádaným stanovištěm letošních oslav příchodu nového roku byl improvizovaný taneční parket, tedy taneční vdeo-challenge. Zábava u televize byla tak napínavá a tak divoká, že ji jednoduše ani fotograficky zdokumentovat nešlo.
Honza Müller sliboval, že letos překoná svůj zvracecí rekord, a to legendární loňský vrh přes noční stolek, ale nakonec rekordy překonávali úplně jiní.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2011
  • 78 zobrazení
  • 0
  • 00
Po dlouhé době se silvestr neslavil u mého dědečka, ale tentokrát ve starém mlýně, jak říkáme "mezi Berounem a Plzní". Po cestě tam jsme s Kůčou dokonce museli tahat auto ze zaváté meze, což jsme po chvíli snažení zvládli. Začít slavit hned po příjezdu, tedy ve 13 hodin, byl pro mě poněkud nezvyk. Rád bych proto vzdal uznání těm, kteří už na "mlejně" silvestra slavili třetí den...
Všech jedenáct se nás povětšinou drželo v kuchyni, kde jsme naskládaní jeden vedle druhého zády podpírali kachlovou pec, která tak pěkně hřála. Kuchyně také vydala velký pekáč, na kterém jsme hrdě překonávali svah za mlejnem. Pekáč byl nakonec daleko odolnější, než sáně, které pro změnu vydala zase kůlna.
Toho jídla a pití... Až si říkáte, že tohle nemůže dopadnout dobře a pak se ráno probudíte a řeknete si, že to dobře dopadlo. Najednou je 12 hodin a teprve lezete z postele. Na utopence "po ránu" nemáte moc chuť, ale já jsem jim prostě neodolal. Když jsme se pak naskládali do auta a rozjeli se domovu vstříc, zastavily nás sněhové jazyky napříč silnice, která se v zimě udržuje jen pluhováním... Odtud pak pocházejí poslední fotky. A že jsou některé fotky poněkud zhýralejší povahy? Přiznávám...
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2011
  • 130 zobrazení
  • 0
  • 00
Tentokrát na cimrmanovské téma "dobytí severního pólu"... Moje první zkušenost jako praktikant, ale hned se mi to zalíbilo. Nemá cenu vyjmenovávat všechny stmelovací aktivity a hry, které jsme tentokrát pro primu B zorganizovali s pí. prof. Edrovou, Kubešovou, Pospíšílovou (třídní primy B) a praktikanty Martinou Panešovou a Ondrou Kolafou. Ale byly tu s námi ještě dvě dámy: maminka pí. prof. Edrové a malá Eliška Edrová.
Za zmínku ale stojí alespoň "odlévání" sadrových masek obličejů, které jsem bohužel nemohl vyfotit kvůli vybitému foťáku, dále pak každodení zpravodajskou relaci, kterou si vždy večer týmy primánů připravili. Čerpali přitom z událostí celého dne. Ale také v neposlední řadě "značkování" triček a hlavně i výprava na severní pól, kdy nám přes noc teplota klesla z 20 °C na 6 °C.
Doufám, že jsme přispěli k tomu, aby se primáni mezi sebou cítili lépe, a snad na kurz budou dobře vzpomínat. Ale musím ještě dodat, že jsem si kurz užil ještě více než v primě.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2008
  • 381 zobrazení
  • 0
  • 00
Zamluvil jsem místa v hospodě "The Pub" a těšil jsem se, že si všichni užijeme čestvě točené pivo z pípy rovnou na stole. Ale těsně než jsem dorazil do "Pubu", volal David, že nám nechtějí nalít. Tak jsme se trochu napili Kofoly a když jsme se konečně všichni sešli, přesunuli jsme se do jedné pivnice na Staromáku. Ale pár lidí nás už opustilo po cestě.
V pivnici nám naštěstí nalili a nám bylo dobře. Jen Honza Koráb nepil, protože řídil. Nálada byla tak dobrá, že jsme nafotili malý fotorománek a také ilustrace do učebnice "Jak se tančí kankán".
Tohle posezení mělo být i tak trochu přivítání pro Stellu, která na Vánoce přijela ze Španělska. Bohužel tu ale moc dlouho nepobyla a už na Silvestra se vrací zpět do své haciendy nedaleko Alicante.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2008
  • 486 zobrazení
  • 0
  • 00
Když jsem ráno před odjezdem vstával, už mě bolelo v krku. V aurobuse mě pak rozbolela i hlava a já jsem se už začal bát, že si v Postalmu snad nezalyžuju. Že když jsem na lyžáku, narazím si buď rameno anebo zalehnu hned první den. Celý druhý den jsem proležel v posteli, obkládal jsem se čajem s citronem a spoustou léků a dopingu... No a třetí den už jsem se na ten svah vrhnul!
Den na prudkých, ostrých a nebezpečných svazích postalmského lyžařského areálu, večer s hazardní hrou "kent" v salonku nebo s horkou čokoládou s Honzou Korábem v malebné hospůdce pod sjezdovkou. No a taky nesmím zapomenout na Židi a masáže s modrou Indulonou. Jo, a taky že každá noc byla kanadská... Moc jsme toho nenaspali, to je taky pravda. Stella si prostě chtěla povídat.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2010
  • 105 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.mirulle.rajce.idnes.cz

Aktivní od

23. března 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama