Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

To by nebyla naše voda, abychom nezmokli. Zmokli jsme. Pláštěnka se stala nedílnou součástí snad každé lodi, která se na konci června po Vltavě plavila.
Že by nám v tom dešti bylo horko, to se říct nedá. Někoho hřálo termoprádlo, někoho cigarety, ale všechny nás hřála zelená a rum. A to zahřívání bylo třeba - v Krumlově se loď s posádkou "já a Stella" tak nebezpečně za splavem naklonila, že se zvrhla. Těžko sušit mokré věci v mokrém počasí. I sluníčko ale chvílemi prostupovalo šedivými mraky a hřálo nejen mokré oblečení, ale i naše zimou bičované tváře a nohy.
Hrad Dívčí Kámen je naší tradiční povltavskou destinací. Jeho půlnoční prohlídka nebyla z programu vynechána. Drobná fotodokumentace dokládá, jak náročným se stal výstup naší výpravy po nebezpečně čnějících kamenných schodech až na nádvoří hradu.
2 dny deště, 1 den "nic moc" a 1 den "celkem hezky". Na zpáteční cestě do Prahy náš vlak doprovázelo sluníčko. Mnozí z nás konečně nabyli pocit léta. Toho nejdelšího - pomaturitního.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 1 395 zobrazení
  • 3
  • 00
Soustřeďte se, tužte se, sportu zdar, nazdar! Cesta vlakem tam byla poněkud hektická, časově náročná, ale do Doks k Máchovu jezeru jsme nakonec šťastně dojeli. A já jsem tentokrát dokonce nezapomněl nic naházet do batohu.
Běhu dvakrát denně jsme se trošku báli všichni. Jak dny plynuly, jak únava přibývala, tréninky se postupně stávaly jednoduššími. Jen to počasí nás začínalo strašit. Déšť mokré věci k našemu velkému překvapení moc neusušil. To ovšem netrvalo celý týden, sluníčko se na "Mácháč" taky trošku usmálo a my, beachvolejbalisté, jsme se stihli i opálit.
V albu je pouze pár fotek z volnějšího odpoledne čtvrtého (krizového) dne, které jsme trávili na šlapadlech u hlavní pláže. Fotografům se dokonce podařilo zachytit i hodinku paintballu, malé občerstvení v místní hospůdce a výlet na nedaleký hrad Bezděz. Pořídit fotky ze hry bylo ale pro trénující poněkud těžší. Alespoň je jasně vidět, že tréninky probíhaly poctivě.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 1 342 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak naše první vystoupení v sestavě Anežka Bzirská, Anežka Kufová, Eliška Klozová, Luisa Černochová, Ajka Štindlová a já - "Zkrocené ženy Mirka Krejčíře". Hned jsme dobře začali, když nám onemocněla Anežka Kufová. Bez ní byla Badinerie od J. S. Bacha opravdu zajímavá, protože zde hraje první, nejdůležitějsí hlas. Nakonec jsme Badinerii opravdu zahráli s tím, že publikum si její hlas prostě musím přimyslet. Dále jsme hráli Air, rovněž od J. S. Bacha. Obě tyto skladby jsou velice známé (jedná se o 2 nejznámější části 2 Bachových nejznámějších ouvertur), takže by nebylo nic pěkného zahrát něco špatně. Tak jsme to nakonec radši zahráli špatně... Zkazili jsme to jak pro čtvrťáky, tak i o trochu méně pro oktavány. Ale alespoň jsme si mohli říct: "Hůř už to nejde."
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 1 324 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak rychle uplynulo těch sedm měsíců II. ročníku tanečního kurzu strávených na parketu Národního domu na Vinohradech... Pan Chytrý s paní Chytrou za pomoci jejich asistentů nás za tu dobu stihli naučit bezpočet variací do waltzu, jivu, cha-chy, quickstepu, slowfoxu, samby, rumby (kterou jsme nakonec vyvinuli i na mambo bolero), tanga, nebo otočky vlevo ve valčíku či základy čardáše. Celkem jsme my "taneční studenti" strávili v tomto sále okolo 30 hodin tancem, 5 hodin přestávkami a okolo 90 minut převlékáním... Nezapomenutelný zážitek, který asi nejen mě a mou partnerku navnadil na závodní tanec.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2008
  • 1 231 zobrazení
  • 1
  • 00
Davidovi odjeli rodiče na dovolenou, tak nás pozval, že něco ugrilujeme. Měl jsem po cestě sraz s Dádou, která nevěděla, kde David bydlí. S Dádou jsme ještě koupili meloun a jeli grilovat.
Za chvíli přišel i Adam a Honza Koráb a byli jsme všichni. Udělali jsme salát s ananasem, uvařili omáčku na steaky, připravili melouny (Honza Koráb taky jeden přinesl). Pivo telko ze sudu, vodnice nám hezky táhla, počasí bylo taky celkem fajn.
Koupali jsme se v bazénu, já jsem zkoušel dokonce i plavky z igelitové tašky. Pak jsme pořídili pár kompromitujících fotek a začali uklízet. Bohužel jsem nemohl přespat, druhý den jsem šel do práce. Parádní akce!
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2009
  • 1 156 zobrazení
  • 0
  • 00
Týdenní cyklistický výlet do Českého Ráje se opravdu povedl. Bylo opět na co koukat, i když jsme na stejném místě byli už podruhé. Jeho světlo (velký emír) nám plánoval výlety a hezky vše zařídil. Dokonce i celotáborovou hru jsme hráli, ale nedohráli, nějak se na ni zapomnělo. Akorát škoda, že Petr Kolář nemohl jezdit s námi kvůli zánětu ledvin. Letos jsme ale trochu - ač nezáměrně - pozměnili obsazení... Já, Honzíkové, Petr Kolář, Anička a Bára Jenčová, chvíli nakonec i Stella i se svojí modrou sádrou. Tentokrát jsme ale v kempu nebyli sami. Setkali jsme se s pár rodinami a nám podobnou partou mladých lidí z Liberce.
I tento rok "se" ráno palačinkovalo a vařila "se" krupicová kaše k snídani. Na jídlo jsme si opravdu nemohli stěžovat, vlastně až na poslední večeři - maso z konzervy, jehož vzhled není radno popisovat. Ale i to se dalo alespoň v malém množství sníst. Téměř každý večer jsme u ohně při zpěvu s kytarou trávili trochu studenější srpnové večery. Bylo nám dobře.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 993 zobrazení
  • 0
  • 00
Všechno se to událo v Selesiánském divadle v Kobylisích... Bohužel jsem se zúčastnil jen módní přehlídky oblečení z igelitu a plastů. Původně jsem ještě se Stellou měl připravený balet "Člověče, nezlob se!", ale pak jsem onemocněl a nestihli jsme se včas připravit. Tak snad příště.
Po dopoledním představení jsme šli na oběd do pizzerie a pak to ještě vzali přes 20m vzdálenou kavárnu, kde jsem nafotil taky pár fotek. Po třech bezva hodinách jsme se vydali zpátky do Kobylis na večerní představení...
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 762 zobrazení
  • 0
  • 00
Ráno jsem se vzbudil, bylo krásně, sluníčko svítilo. Zabalil jsem si poslední věci do nového loďáku a vydal se na hlavní nádraží. Po cestě jsem ještě musel sehnat pár věcí, ale i se zpožděním jsem nakonec vlak i ostatní stihnul.
I přes ztrátu skupinového lístku jsme do Vyššího Brodu nakonec dorazili, vyzvedli si lodě, počkali chvíli na Dádu a vydali se na cestu. Počasí se ale rychle měnilo. Už během jízdy vlakem se na obloze začaly tvořit mráčky. Na lodích nás pak ale dostihnul opravdu vydatný liják. Věci, které jsem měl na sobě, jsem neusušil až do odjezdu.
Celou noc pršelo a já se bál, že nás zastihne rozvodněná řeka i ve stanu... Během následujícího dne se ale počasí začalo zlepšovat. V kempu u Rožmberka nad Vltavou jsme ale zůstali kvůli povodňovému stupni ještě jeden den.
Další 3 dny už byly slunečné. Projeli jsme Českým Krumlovem, Zlatou Korunou, Dívčími Kameny až do Boršova. Byly to tak slunečné dny, že jsem dokonce dostal i úpal...
Už se z nás stávají vodáci...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 672 zobrazení
  • 0
  • 00
V den odjezdu mě trochu děsil fakt, že se po téměř probdělé noci, strávené na dálnicích budeme sápat na Triglav. Ale jakmile se začalo rozednívat venku, začalo se rozednívat i v mysli a vydatná snídaně na benzinové stanici při pohledu na Julské Alpy za rozbřesku nás stimulovaly k výkonu víc a víc.
Kamenité horské pěšiny rychle vystřídaly "ještě kamenitější" ferratové úseky. Na několik fotografií se podařilo zachytit výrazy úzkosti, kterou do nás vpravila několikametrová skalní stěna, jíž bylo nutno překonat (v našem případě) bez jištění, a to (v našem případě) s naddimenzovanou bagáží, povětšinou obsahující hlavně zásoby jídla.
Během stoupání jsme byli několikrát na krev přesvědčeni, že tam nahoře, tam nad tím převisem, který je přece tak blízko, už je určitě ta chata, ve které si uvaříme puding. Tyto předpovědi však soustavně nevycházely... Na předposledním převisu se ochladilo natolik, že jsme z lehkého, propoceného trička přešli přímo do bundy a na hlavu nasadili kulich. Hory zčernaly a my jsme si začali uvědomovat, že lézt ferraty za deště a hlavně bez jištění je opravdu "vo hubu". A tak se stalo, že nás zchvátil déšť a nám to začalo klouzat. My se kloužeme rádi, ale sklouznout se do padesát metrů hlubokých děr, to rádi nemáme. Uznání tedy těm členům výpravy, kteří ten den měli průjem nebo žaludek na vodě.
Co jsme zažili doposud, tedy během překonávání převýšení 1500 m, byl jenom slabý čajíček oproti těm zbylým 300 m, které nás od vrcholu v nadmořské výšce bezmála 3000 m dělily druhý den. Těžiště jsem mačkal na skálu tak vehementně, že se jenom divím, jak málo mám odřenin. Tady totiž skutečně stačil jeden neuvážený krok, aby se člověk zřítil poněkud hlouběji způsobem, jež už ani nevyžaduje přílet vrtulníku. Na Triglav jsme ale vylezli!
Nebylo pak nad pocit bezpečí, který skýtala nulová nadmořská výška. V Benátkách mají vážně dobrou zmrzlinu! A ta italská gesta, to bylo něco pro nás. Benátky naši výpravu na pár dní rozdělili do dvou táborů: lidé nadržení na chorvatské moře a lidé nadržení na chorvatský národní park. Já jsem jel k moři.
Koho by to bavilo, trávit čtrnáctidenní dovolenou na jednom místě? V chorvatských kempech (jako že nejenom v nich) nás paštikáři přesvědčili, že je by to bavilo. My jsme se ale rádi povozili a poznali míst více.
Předposlední den se naše výprava opět sjednotila. Chorvatské město Rovinj nás opojilo nejenom svým malebným urbanistickým provedením, ale i sedmikunovou zmrzlinou, která držela v kornoutku i "hlavou dolů".
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 613 zobrazení
  • 0
  • 00
Před odletem do Lisabou jsme si s Janou dali sraz v Dejvicích, že si ještě sedneme někam do kavárny a užijeme si tu atmosféru těsně před odletem. Jana si pak vzpomněla, že zapomněla pár věcí, jako třeba pas. Naštěstí mela občanku.
Do Lisabonu jsme přiletěli pozdě v noci, takže jsme čekali do rána na spojení do Fara. V porovnání s letadlem byl vlak velmi pohodlný a my jsme se v něm krásně dospali, abysme měli dost síly se jít odpoledne vykoupat do moře.
Ve Faru, ačkoliv je součástí Algarve, nebyly žádné útesy, které jsme potřebovali vidět. Tak jsme se další den sebrali a jeli do nádherného Lagosu, kde se nám povedlo zůstat alespoň 3 dny.
Poté nás čekala Sintra. Moc to v ní ale nežilo. V Sintře jsme se vyspali a další den vyrazili historickou tramvají na pláž k oceánu, pak autobusy na Cabo da Roca a fenomenální pláž Guincho. Tentýž večer přejezd do Lisabonu.
Další den jsme si prohlédli Lisabon. Z něj jsme večer měli odlétat, ale díky krachu SkyEurope jsme si prohlédli i Madrid...
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 539 zobrazení
  • 0
  • 00
Jsem se jednoho červnového dne sebral a jel Stelle zpestřit její roční studium ve Španělsku. Hned v den odletu jsem zaspal o hodinu a čvrt, naštěstí mi ale letadlo neuletělo.
Jen co jsem se z deštivé Prahy dostal do slunného Alicante, poskočilo mi srdce radostí, že budu u moře trávit všední dny, které bych jinak trávil ve školní lavici přemýšlejíce od koho opsat písemku... Naštěstí jsem měl to štěstí se místo psaní testů koupat, chodit na kafe, ale hlavně po půl roce vidět Stellu.
Bydlel jsem přímo v rodině, kde bydlela i Stella. Jsou to moc sympatičtí lidé. Dokonce mi dědeček José začal říkat "Pepito". Ale nesmím zapomenout zmínit i Marisu, Nacha, Adriana a Elenu, ale hlavně taky moc milou Pitu.
Takže jsem snad začal cestovat na vlastní pěst - konečně, věk už na to mám.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2009
  • 533 zobrazení
  • 1
  • 00
Můj bratr Ondra měl maturiťák přímo v pátek 13., ale myslím, že se všechno dobře povedlo. Jenom mi nějak neyvšla rezerva s baterií ve foťáku, proto jsem musel trochu svoje focení omezit. Ale i přesto by mělo být zachyceno všechno důležité.
Na začátku plesu jsme shlédli předtančení a my přítomní Alejáci jsme si nemohli nevšimnou, že šaty, které měli tanečnice na sobě, byly podivuhodně podobné těm, ve kterých Alejačky před dvěka roky vystupovaly na předtančení se jménem "Pozvání na ples". Nebyly podobné, byly to tytéž šaty. Ale to sem vlastně nepatří.
Jak už jsem zmínil, musel jsem šetřit baterii, nevyfotil jsem proto představení barmana a přehlídku barokních tanců i s dobovými kostýmy. Ale zase tak zásadní to nebylo. Ale taky si vzpomínám na dva týpky, jednoho dredaře a jednoho "lesního muže", kteří se asi před plesem trošku stimulovali trávou a pak byli velice vtipní. Ty jsem taky nevyfotil, ale tímto je připomínám všem, co je viděli a co zavítali na moje Rajče.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009
  • 511 zobrazení
  • 0
  • 00
Skoro tři měsíce jsme nacvičovali předtančení a najednou bylo během 10 minut pryč? No toto? No to je samozřejmě jen z mého pohledu, z pohledu jakožto "předtančujícího nematuranta"... Ale i tak, té práce. Dokonce na plese nebyl jen tanec, ale i gymnasti se tam mihli.
Určitě jste si všimli, že tu zas tolik fotek není, ač se tu dalo strávit hezkých pár hodin. To bude tím, že jsem neměl moc času na focení. Pořád jsem někde takzvaně bendil. Možná by se to mělo psát s velým "B". A tak fotila moje maminka. Světla ale nebyla dobrá, hodně fotek nevyhovovalo. A abych nezapomněl, s maminkou jsme do Lucerny vytáhli také dědu, který zde byl po celých 25 letech.
Jen je mi moc líto, že jsem nešel na afterparty. Těsně před koncem plesu se mi udělalo poněkud nevolno a musel jsem odejít na noc domů... Tak ještě zkusím příští rok.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2008
  • 501 zobrazení
  • 0
  • 00
Během plánování cesty za Stellou do Španělska jsem zjistil, že Grace z Chicaga chystá výlet do Evropy a že se má objevit v Barceloně. Domluvili jsme si sraz a já jsem si místo do Alicante koupil letenku do Barcelony. Barcelona nádherná, ale trošku dražší pro člověka ze střední Evropy. Tak jsem se předčil v akčnosti a po 3 dnech v Barceloně jsem si koupil letenku do Málagy...
Málaga byla příjemnou změnou, nejen co se cen týče. Daleko méně turistů a příjemní místní lidé tvořili ve městě přátelské klima. Bohužel ta pláž nebyla tak čistá, byla hned vedle přístavu. Ale co, i tak jsem tam strávil 3 odpoledne.
Moje cesta dál vedla do Granady. V Málaze mi ujel autobus, ačkoliv jsem přišel včas - stál jsem totiž na jiném nástupišti. Naštěstí jsem pak u pokladny usmlouval, že se určitě vejdu do dalšího autobusu a že není nutné kupovat si novou jízdenku. Naštěstí mě do něj pokladní pustila a já ušetřil 10 euro. Granada byla úplně rozdílná od toho, co jsem zatím viděl. Mnoho Arabů prodávajících exotické suvenýry a oblečení dokreslovalo orientální atmosféru nad Alhambrou.
Z Granady tentýž den nočním autobusem rovnou do Valencie. Hned jsem se ubytoval v hostelu, kde byla pod parapetem vrátnice klícka s papouškem, na kterého svítilo slunce. Chudák malá. Odpoledne jsem se sešel se Stellou a hurá na pláž. Večer ještě rozloučení se Španělském formou džbánku sangrie a druhý den tradá na letadlo do Prahy.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 497 zobrazení
  • 0
  • 00
Zamluvil jsem místa v hospodě "The Pub" a těšil jsem se, že si všichni užijeme čestvě točené pivo z pípy rovnou na stole. Ale těsně než jsem dorazil do "Pubu", volal David, že nám nechtějí nalít. Tak jsme se trochu napili Kofoly a když jsme se konečně všichni sešli, přesunuli jsme se do jedné pivnice na Staromáku. Ale pár lidí nás už opustilo po cestě.
V pivnici nám naštěstí nalili a nám bylo dobře. Jen Honza Koráb nepil, protože řídil. Nálada byla tak dobrá, že jsme nafotili malý fotorománek a také ilustrace do učebnice "Jak se tančí kankán".
Tohle posezení mělo být i tak trochu přivítání pro Stellu, která na Vánoce přijela ze Španělska. Bohužel tu ale moc dlouho nepobyla a už na Silvestra se vrací zpět do své haciendy nedaleko Alicante.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2008
  • 486 zobrazení
  • 0
  • 00
Začali jsme srazem pozdě večer před školou a pokračovali jsme přímo do Paříže, samozřejmě s přestávkami na čůrání... Tak nějak jsme se ocitli druhý den večer před školou francouzských studentů, co u nás byli už letos v dubnu, pomalu (jak jinak) jsme se od nich nechali dovést domů, kde nás ubytovali a dali nám (alespoň mně) malé občerstvení.
Procházky Paříží nebyly zrovna krátké a taky jich nebylo úplně nejméně. Všichni jsme se za celý týden pěkně uchodili, ale i ukoukali, potože v Paříži toho zas tak málo není. Už jenom jízda metrem obsahující přestupy byla pěknou podívanou, když se v metru i samotní Pařížané ztráceli během.
Vyvrcholením celého porjektu byla prezentace prací, které se nějakým způsobem dotýkají Paříže - ať už měly zpracovávat secesní díla umístěná v Paříži anebo římské osidlování Francie v oblasti Paříže.
Jojo, mezinárodní projekty mají svoje kouzlo. A také francouzské předsudky vůči nám východním, Čechům. Prý jestli u nás prodávají melouny...
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 438 zobrazení
  • 0
  • 00
Tentokrát na cimrmanovské téma "dobytí severního pólu"... Moje první zkušenost jako praktikant, ale hned se mi to zalíbilo. Nemá cenu vyjmenovávat všechny stmelovací aktivity a hry, které jsme tentokrát pro primu B zorganizovali s pí. prof. Edrovou, Kubešovou, Pospíšílovou (třídní primy B) a praktikanty Martinou Panešovou a Ondrou Kolafou. Ale byly tu s námi ještě dvě dámy: maminka pí. prof. Edrové a malá Eliška Edrová.
Za zmínku ale stojí alespoň "odlévání" sadrových masek obličejů, které jsem bohužel nemohl vyfotit kvůli vybitému foťáku, dále pak každodení zpravodajskou relaci, kterou si vždy večer týmy primánů připravili. Čerpali přitom z událostí celého dne. Ale také v neposlední řadě "značkování" triček a hlavně i výprava na severní pól, kdy nám přes noc teplota klesla z 20 °C na 6 °C.
Doufám, že jsme přispěli k tomu, aby se primáni mezi sebou cítili lépe, a snad na kurz budou dobře vzpomínat. Ale musím ještě dodat, že jsem si kurz užil ještě více než v primě.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2008
  • 381 zobrazení
  • 0
  • 00
V sestavě Lukáš, David, Viktor, Mates, Petr Treml, Lukášův brácha Šimon a samozřejmě taky já jsme se tak nějak dostali na "mlejn", kde jsme započali naši jízdu. Hráli jsme ping-pong, badminton, fotbal, stavěli hráze, koupali se ve vantrokách (pro ty, kteří neznají: zadní trakt náhonu těsně před mlýnským kolem), jedli, pili, opékali buřty, spali, prali se s Matyášem, smáli se, smrděli, propadli karbanu - prostě jsme toho dělali hodně. Dokonce i na klavír jsem cvičil.
O trochu později přijel i Šimonův kamarád Kuba. Takže pánská jízda se opravdu dobře rozjížděla. Všichni my "malí" až na Šimona jsme spali v pokoji dole u krbu naproti kuchyni. Ale Lukáš pak odešel spát jinam, protože je alergický na peří, kterého kolem nás nebylo málo kvůli neustálemu kočkování se.
Bohužel jsem ale svůj pobyt zkrátil o dva dny. Začalo mě škrábat v krku a byl jsem z toho dost přešlý... No co, ty dva dny mě nezabijou a myslím, že jsem tam nebyl naposled.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 367 zobrazení
  • 0
  • 00
Vystrašeni předpovědí počasí jsme výpravu započali jihočeskou kulajdou v liduprázdném kempu ve Veselí nad Lužnicí. Plynulý krevní oběh byl následovně svěřen do rukou termoprádla a později tentýž den, ač nad očekávání, i do rukou sluníčka.
Menší starost v klidnějších náturách vyvolala skupina brněnských a berounských vodáků, kteří se projevili jako velice společenští lidé, a to až natolik, že několik z nich bylo pokousáno svěřenkyní z našich řad. Jejich společnost nadále nebyla vyhledávána.
Navzdory obavám z vytrvalého deště jsme nebyli nuceni ani jednou vytáhnout pláštěnky. Nakonec ani úpal se nedostavil - letos byl totiž vystřídán akutní přejedeností v indické restauraci podávající osvěžující jogurtový nápoj "Lacy" a následným syndromem "Lacy se vrací".
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 350 zobrazení
  • 0
  • 00
Od Máchova jezera, ze soustředění, jsem s kolem plynule přecestoval do pár desítek kilometrů vzáleného Mnichova Hradiště. Tam jsem z vlaku vystoupil a s bagáží se vydal do nedalekých Drhlen.
Po dvou letech jsem trochu tápal, kudy si razit cestu, ale cíl se mi podařilo neminout. Po několika hodinách čekání se z výletu z Turnova vrátili spolužáci a po večeři jsme vyrazili do letního kina na Kawasakiho růži. Hlavně jít brzo spát, ať můžeme druhý den vyrazit na tradiční výlet do Jičína.
Následující den ráno jsme nasedli na kola a vyjeli Jičínu vstříc. Cesta nahoru, dolů, doprava i doleva... Honza Koráb musel naši skupinu opustit ještě před cílem, aby stihnul vlak do Prahy o den dříve. S námi by ho rozhodně stihnout nemohl. Nám se podařilo (hlavně kvůli mé propíchlé duši) dojet do Jičína až v šest hodin večer. V sedm jsme opustili náměstí a pomalu se chystali na noční putování "domů". Po cestě byla ale ještě nutná výměna mé duše, tedy té na kole, na pumpě u výjezdu z Jičína, to dokládají akční fotky. Zpátky do Drhlen nás čas pustil až v jedenáct hodin, naštěstí téhož večera. Víno do vyschlých krků výletníků na zápraží chatičky bylo to pravé.
V den odjezdu, tedy už druhý den po sobě, jsme si k snídani připálili palačinky a trošku kakaa. Vydatná snídaně pro účastníky zájezdu, ne? To pak člověk zvládne i cestu domů s bagáží na zádech, samozřejmě s přestávkou na oběd v kultovní restauraci U Kvapilů, kde čas pěkně kvapí.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2010
  • 336 zobrazení
  • 2
  • 00
Po celodenní šichtě v kavárně mě vyzvedli kamarádi a mělo se jít na United Islands. Samozřejmě nejen kvůli tomu, že to bylo zadarmo. Mě ale tak bolely nohy a tak mi kručelo v břiše, že jsme museli honem někam na jídlo. Ale to "honem" ale zas tak rychlé nebylo, neboť jsme šli pěšky, často jsme zastavovali a cesta tudíž ubíhala pomalu.
Skončili jsme tedy v Dejvicích v pizzerii Grossetto, kde jsme byli velmi hluční a Johny se za nás asi pěkně styděl... Najedli jsme se, napili, nechali díško. Zbyly nám ještě nějaké peníze, za které jsme si pak koupili zmrzliny v KFC na Kulaťáku 5 minut před zavírací dobou. Tak jsme šli jíst ven... Když nás přestalo bavit stát frontu na další den u okénka rychlého výdeje KFC, ještě půl hodiny jsme hráli prima hry, jako je hra na schovávanou a na dostihy, až přijel pan Bucci vyzvednout Áňu, a všichni pak jeli domů s panem Bucci, jen já jel na druhou stranu. A sám...
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2008
  • 316 zobrazení
  • 0
  • 00
My o pololetních prázdninách nevyspáváme, ale vydáváme se v ranních hodinách na beachvolejbal. A tenhle den byl celkem unikátní, protože dorazila i Stella. A celkem včas, zpozdila se jenom o 15 minut...
Zatímco jsem se po volejbale soustředil, abych zase nenechal něco v šatně jako minule, zjistil jsem, že jsem si doma zapomněl ručník i mýdlo. Ale pak se to nějak popůjčovalo a i já se zbavil písku všude. No a pak tradá na seminárku...
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2010
  • 309 zobrazení
  • 0
  • 00
Ještě den před naším odjezden na vodu bylo krásně, sluníčku se pěkně dařilo od sebe držet mraky, ale jakmile jsme měli odjet někam, kde se špatně suší věci, musí začít pršet.
Vlak čelil statečně prudkému dešti, my pak při přestupu sami osobně. Naštěstí déšť alespoň trochu ustal a my se mohli relativně suchou nohou přesunout 2 km z nádraží k řece Berounce. Vypluli jsme a dokonce se na chvíli rozehnaly mraky. To ale nevydrželo dlouho...
Po celou naši vodu bylo zataženo, postupně chladnul vzduch natolik, že už jenom namočit si ruku do vody při pádlování znamenalo, že ta ruka bude studená až do večera... Předpovědi přívalových dešťů se pořád odkládaly, a my jsme nakonec pořádně zmokl až v den odjezdu - tedy den před původním termínem odjezdu. Do cíle jsme přijeli dříve, takže jsme už nechtěli statečně čelit urputnému dešti a odebrali se do Prahy zapít naše přežití.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2010
  • 285 zobrazení
  • 0
  • 11
Protože se můj bratr připravuje na larpování na konci srpna, zaúkoloval i dědu, páč náš děda zvládne udělat i kostým krále - bojovníka. Já jsem přijel o něco později než Ondra (brácha), takže jsem nestihl vyfotit úplně všechno. Když jsem přijel, děda zrovna koukal na olympiádu a Ondra si vyměřoval masku na obličej...
Potom jsme přešli k dílně, kterou jsem mimochodem taky vyfotil, a Ondra si dobarvoval kopí zlatým sprejem. Ach, ten lesk... Nevydržel jsem tam s nimi být celou dobu, tak jsem šel fotit vosy, čmeláky a další makrofotografie.
Při odjezdu jsem od konce polní cesty u vjezdu do lesa ještě zhotovil "panoramatický snímek Přední Kopaniny", pak i detail dědova domu. Ještě po cestě domů jsem v lese objížděl louži a pěkně jsem se vyflákal. Naštěstí jsem zatím na foťáku, i-podu ani na mobilu žádnou poruchu nenašel. Tak to snad nedopadlo zle.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2008
  • 272 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.mirulle.rajce.idnes.cz

Aktivní od

23. března 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama