Slovinsko, Itálie, Chorvatsko (srpen 2012)

Název

Slovinsko, Itálie, Chorvatsko (srpen 2012)

Popis

V den odjezdu mě trochu děsil fakt, že se po téměř probdělé noci, strávené na dálnicích budeme sápat na Triglav. Ale jakmile se začalo rozednívat venku, začalo se rozednívat i v mysli a vydatná snídaně na benzinové stanici při pohledu na Julské Alpy za rozbřesku nás stimulovaly k výkonu víc a víc.
Kamenité horské pěšiny rychle vystřídaly "ještě kamenitější" ferratové úseky. Na několik fotografií se podařilo zachytit výrazy úzkosti, kterou do nás vpravila několikametrová skalní stěna, jíž bylo nutno překonat (v našem případě) bez jištění, a to (v našem případě) s naddimenzovanou bagáží, povětšinou obsahující hlavně zásoby jídla.
Během stoupání jsme byli několikrát na krev přesvědčeni, že tam nahoře, tam nad tím převisem, který je přece tak blízko, už je určitě ta chata, ve které si uvaříme puding. Tyto předpovědi však soustavně nevycházely... Na předposledním převisu se ochladilo natolik, že jsme z lehkého, propoceného trička přešli přímo do bundy a na hlavu nasadili kulich. Hory zčernaly a my jsme si začali uvědomovat, že lézt ferraty za deště a hlavně bez jištění je opravdu "vo hubu". A tak se stalo, že nás zchvátil déšť a nám to začalo klouzat. My se kloužeme rádi, ale sklouznout se do padesát metrů hlubokých děr, to rádi nemáme. Uznání tedy těm členům výpravy, kteří ten den měli průjem nebo žaludek na vodě.
Co jsme zažili doposud, tedy během překonávání převýšení 1500 m, byl jenom slabý čajíček oproti těm zbylým 300 m, které nás od vrcholu v nadmořské výšce bezmála 3000 m dělily druhý den. Těžiště jsem mačkal na skálu tak vehementně, že se jenom divím, jak málo mám odřenin. Tady totiž skutečně stačil jeden neuvážený krok, aby se člověk zřítil poněkud hlouběji způsobem, jež už ani nevyžaduje přílet vrtulníku. Na Triglav jsme ale vylezli!
Nebylo pak nad pocit bezpečí, který skýtala nulová nadmořská výška. V Benátkách mají vážně dobrou zmrzlinu! A ta italská gesta, to bylo něco pro nás. Benátky naši výpravu na pár dní rozdělili do dvou táborů: lidé nadržení na chorvatské moře a lidé nadržení na chorvatský národní park. Já jsem jel k moři.
Koho by to bavilo, trávit čtrnáctidenní dovolenou na jednom místě? V chorvatských kempech (jako že nejenom v nich) nás paštikáři přesvědčili, že je by to bavilo. My jsme se ale rádi povozili a poznali míst více.
Předposlední den se naše výprava opět sjednotila. Chorvatské město Rovinj nás opojilo nejenom svým malebným urbanistickým provedením, ale i sedmikunovou zmrzlinou, která držela v kornoutku i "hlavou dolů".

Období

Statistiky

  • 163 fotek
  • 1 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Slovinsko, Itálie, Chorvatsko (srpen 2012)
Komentáře Přidat