Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Po stopách Konrada Henleina jsme nakonec nepátrali, zato každodenní pestře prostřená tabule byla jako vždy samozřejmostí. Kuchyni totiž ovládla ruka Honzy Korába. Úklid po šesti, chvíli dokonce sedmi hladových krcích nebyl nikterak jednoduchý.
Z Pece pod Čerchovem se špatně jezdí z kopce, když je pod kopci. Dýchací potíže byly tedy zaháněny pravidelnými přestávkami, obnášejícími hromadné pojídání čokolády a fotografování se se stativem.
Německo našemu pohraničnímu výpadu rovněž podlehlo, orlice nám však z objektivu bohužel uletěla, neboť jsme ji včas nezabrali a následně byli líní se pro ni vracet. A tak nezbývá, než nám věřit, že zmrzlinové poháry byly objednány "auf Deutsch".
Jak nám síly během týdne docházely, počasí nám přálo víc a víc, až nám dopřálo i koupání v obci pojmenované Babylon.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2012
  • 109 zobrazení
  • 0
  • 00
Divný název alba vyplynul ze skutečnosti, že Markéta Švýcarská se vdává za Lukáše Kopejtka.
Ačkoliv jsme se s Tadeášem oba museli na obřad uvolnit z práce a čas nám moc nestačil, stihli jsme nakonec nejen včas dorazit ke klášteru, ale i ozdobit si klopu květem pomalu větším, než měl pan Kopejtko.
Kytici jsem nechytil, což možná bylo tím, že jsem stál na "špatném" místě.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2012
  • 151 zobrazení
  • 0
  • 00
V den odjezdu mě trochu děsil fakt, že se po téměř probdělé noci, strávené na dálnicích budeme sápat na Triglav. Ale jakmile se začalo rozednívat venku, začalo se rozednívat i v mysli a vydatná snídaně na benzinové stanici při pohledu na Julské Alpy za rozbřesku nás stimulovaly k výkonu víc a víc.
Kamenité horské pěšiny rychle vystřídaly "ještě kamenitější" ferratové úseky. Na několik fotografií se podařilo zachytit výrazy úzkosti, kterou do nás vpravila několikametrová skalní stěna, jíž bylo nutno překonat (v našem případě) bez jištění, a to (v našem případě) s naddimenzovanou bagáží, povětšinou obsahující hlavně zásoby jídla.
Během stoupání jsme byli několikrát na krev přesvědčeni, že tam nahoře, tam nad tím převisem, který je přece tak blízko, už je určitě ta chata, ve které si uvaříme puding. Tyto předpovědi však soustavně nevycházely... Na předposledním převisu se ochladilo natolik, že jsme z lehkého, propoceného trička přešli přímo do bundy a na hlavu nasadili kulich. Hory zčernaly a my jsme si začali uvědomovat, že lézt ferraty za deště a hlavně bez jištění je opravdu "vo hubu". A tak se stalo, že nás zchvátil déšť a nám to začalo klouzat. My se kloužeme rádi, ale sklouznout se do padesát metrů hlubokých děr, to rádi nemáme. Uznání tedy těm členům výpravy, kteří ten den měli průjem nebo žaludek na vodě.
Co jsme zažili doposud, tedy během překonávání převýšení 1500 m, byl jenom slabý čajíček oproti těm zbylým 300 m, které nás od vrcholu v nadmořské výšce bezmála 3000 m dělily druhý den. Těžiště jsem mačkal na skálu tak vehementně, že se jenom divím, jak málo mám odřenin. Tady totiž skutečně stačil jeden neuvážený krok, aby se člověk zřítil poněkud hlouběji způsobem, jež už ani nevyžaduje přílet vrtulníku. Na Triglav jsme ale vylezli!
Nebylo pak nad pocit bezpečí, který skýtala nulová nadmořská výška. V Benátkách mají vážně dobrou zmrzlinu! A ta italská gesta, to bylo něco pro nás. Benátky naši výpravu na pár dní rozdělili do dvou táborů: lidé nadržení na chorvatské moře a lidé nadržení na chorvatský národní park. Já jsem jel k moři.
Koho by to bavilo, trávit čtrnáctidenní dovolenou na jednom místě? V chorvatských kempech (jako že nejenom v nich) nás paštikáři přesvědčili, že je by to bavilo. My jsme se ale rádi povozili a poznali míst více.
Předposlední den se naše výprava opět sjednotila. Chorvatské město Rovinj nás opojilo nejenom svým malebným urbanistickým provedením, ale i sedmikunovou zmrzlinou, která držela v kornoutku i "hlavou dolů".
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 604 zobrazení
  • 0
  • 00
Vystrašeni předpovědí počasí jsme výpravu započali jihočeskou kulajdou v liduprázdném kempu ve Veselí nad Lužnicí. Plynulý krevní oběh byl následovně svěřen do rukou termoprádla a později tentýž den, ač nad očekávání, i do rukou sluníčka.
Menší starost v klidnějších náturách vyvolala skupina brněnských a berounských vodáků, kteří se projevili jako velice společenští lidé, a to až natolik, že několik z nich bylo pokousáno svěřenkyní z našich řad. Jejich společnost nadále nebyla vyhledávána.
Navzdory obavám z vytrvalého deště jsme nebyli nuceni ani jednou vytáhnout pláštěnky. Nakonec ani úpal se nedostavil - letos byl totiž vystřídán akutní přejedeností v indické restauraci podávající osvěžující jogurtový nápoj "Lacy" a následným syndromem "Lacy se vrací".
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 335 zobrazení
  • 0
  • 00
Mraky husté jako bramborová kaše ze školní jídelny činí z běžného výletu pořádnou výzvu. Ale jakmile nízká frontální oblačnost přestane být problémem, stoupá potenciál úspěchu každého výletu.
Seznam účastníků byl dnes obohacen nezvyklým prvkem. Dva Honzové a jeden Mirek, to je přece nuda, to zachrání Superman! Po mnohém pózování na mnohých fotografiích i na něj dolehla značná únava a málem se nám utopil ve sklenici piva.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2012
  • 83 zobrazení
  • 0
  • 00
Jeden týden Dejvice hýřily nočním životem posluchačů architektury. Tedy více než obvykle. Proměnili jsme se na pár dní ještě více v noční tvory, do postele uléhající za ranního kuropění, probozející se v době, kdy většina lidí popíjí "poobědovou" kávu. A že to snad k něčemu bylo. Produktivita totiž rostla až v podvečerních hodinách.
Zatímco na zdi krutě ubíhal čas, pod rukama se nám tvořily čáry, ze kterých pak se značnou porcí kanagomu vznikaly dřevěné modely. Srandy byl kopec, o tom žádná. Výčep vína "Šakalí šenk" naproti tehdejšímu "rudému" hotelu Internacional nás jeden večer zásobil růžovou Frankovkou, která byla tak dobrá, že jsem pak noční (ranní) autobus dobíhal se zavřenýma očima.
Poslední fotky dokumentují ono ráno, na které jsme spali v lepším případě 3 hodiny, abychom přišli včas odevzdat naše semestrální snažení. Není divu, že málokdo udržel šíji narovnanou.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012
  • 122 zobrazení
  • 0
  • 00
To vyžaduje značnou porci naivity, vynechat na první cyklistický výlet sezóny vycpávky na sedlo. A když je té naivity sakra hodně, tak si na sebe člověk samým nadšením z krásného, letního počasí vezme i oblečení bez rukávů. Bolavý zadek a spálená záda, to se to pak pěkně spí.
Tradiční výlet s "Ním" probíhal po tradiční "Jeho" trase, a sice nevynechal návštěvu Přední Kopaniny, Okoře ani Lidic. V hradní restauraci Dělová bašta jsme byli zklamáni vysokými cenami a nízkou úrovní komunikace místní servírky. Do paměti se nám vryl její protažený obličej, když jsme žádali o rozpočítání účtu, a následná otázka: "Ty vado, nemáte drobný?" Nakonec moc drobných navíc nedostala. Ale radler mi tam chutnal!
Na výletě formátu výroční celebrace pětiletého fungování "Něj" nechyběl domácí koláč "s příklopkem". Bohužel koláč v plné formě cestu na kole nezvládl, a proto byl námi nakonec sněden pomocí prstů a lžíce od zmrzliny Mrož. Výlet vyvrcholil několika svižnými výměnami létajícího talíře.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 169 zobrazení
  • 0
  • 00
Obava, že ráno nevstaneme včas na autobus, se nakonec nenaplnila, i když jsme snad všichni účastníci zájezdu nenaspali tu noc víc než 4 hodiny. Našemu lyžování totiž předcházel třídní sraz. A když člověk dlouho neviděl své spolužáky, to se pak špatně odchází dřív domů.
Výlet byl bohužel doprovázen oblevou a sníh, který padal, do sebe naše oblečení nasáklo jako kus hadru. Ačkoliv po sjezdovce v Herlíkovicích neustále kroužily 2 rolby, nestíhaly rozhrnovat boule, které se tvořily okamžitě. Nikdo nás moc nemusel přemlouvat, abychom skončili na pár delších chvil v hospůdce kousek nad spodní stanicí lanovky. Knedlíky s borůvkami byly vážně delikátní!
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2012
  • 91 zobrazení
  • 0
  • 00
To se člověk nestíhá divit, jak rychle večer utíká s lidmi, které často i 9 měsíců neviděl a strávil s nimi přitom už skoro 9 let. Ale sentimentální večer to rozhodně nebyl. Dorazilo nás nečekaně hodně a bylo to snad poprvé, co stůl, u kterého jsem seděl, míchal skóre na pivní tabuli The Pub.
Jediný nedostatek to mělo. Paní profesorka Jánská nedorazila, a to kvůli neočekávané rehabilitaci. Řekl bych, že právě zpráva o tom, že měla dorazit i ona, mnohé z domova vylákala o něco dříve.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.2.2012
  • 176 zobrazení
  • 0
  • 00
Během letošní zimy nás děsily zprávy o rekordně nízkých teplotách nejen na území České republiky. Mnohé to odradilo vycházet z tepla domova, pokud nutně nemuseli. A kdo by pak pomýšlel na to, aby odjel do Krkonoš?
A právě toho je potřeba využít. Prázdné sjezdovky jindy přelidněného Medvědína německými a polskými turisty byly "prohřívány" paprsky slunce skrz azurovou německo-polsko-českou oblohu.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2012
  • 41 zobrazení
  • 0
  • 00
Když se má pít alkohol, člověk by měl před ním něco sníst. A bramborák, to je něco. Tolik brambor jsme koupili po cestě na mlejn a ono to stejně nestačilo pro skoro 20 hladových krků. Ačkoliv se smažení postupně přeneslo na tři pánve, nabídka cmundy nestačila uspokojovat poptávku.
Dalším zajímavým a žádaným stanovištěm letošních oslav příchodu nového roku byl improvizovaný taneční parket, tedy taneční vdeo-challenge. Zábava u televize byla tak napínavá a tak divoká, že ji jednoduše ani fotograficky zdokumentovat nešlo.
Honza Müller sliboval, že letos překoná svůj zvracecí rekord, a to legendární loňský vrh přes noční stolek, ale nakonec rekordy překonávali úplně jiní.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2011
  • 78 zobrazení
  • 0
  • 00
Zatímco bychom ještě před rokem šli rozvážnou chůzí 1. září do školy, letos jsme se popovezli vlakem poněkud jižněji - naproti jihočeským rybníkům.
Jaké by to byly Drhleny, kdyby Honza Koráb nevařil. A letos to vzal pěkně z gruntu, letos se totiž i peklo. Esence linoucí se z jablečného koláče "s příklopkem" lechtaly někrátkou dobu nosy sedlických sousedů.
Letní počasí se tentokrát ozvalo poněkud netradičně pozdě. Zářijová Otava nás osvěžila na splavu v Katovivích, kde jsem si při zdolávání kamenné římsy natrhnul prdel, tedy narazil prst.
Za těch pár dní se z nás stali pěkní požitkáři. Zmrzlina v našich přejedených bříškách nakonec místo našla i několikrát denně.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2011
  • 113 zobrazení
  • 0
  • 00
Zeshora to je fakt výška, i když se to zezdola moc nezdá... Chvíli trvá, než si člověk uvědomí, že až na zem nespadne. Ale když pak strach z výšky vystřídá radost z překonání, umocněná adrenalinem, to je pak pocit.
Pár škrábanců, trochu otlačené prsty na nohou a otalčený sedák, to zmizí. Ale chuť na zažitky, ta nemizí.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2011
  • 101 zobrazení
  • 0
  • 00
Průzračná voda pískovny v západních Čechách, nedaleko Karlštějna, je velkým lákadlem, zvlášť v těchto tropických dnech. Sestup k ní je ale značně nepohodlný, dokonce snad i životu nebezpečný.
Sluníčko tu zapadá o něco dříve. Vždyť jsme se koupali v hluboké díře... Jakmile se voda zdála být už příliš studená (ač šlo o krátkodobý pocit), náš inventář začal odkrývat své poklady. Hra z doby socialistické, "Ukaž, co umíš", hráčům pokládala zákeřné otázky týkající se převážně reálií SSSR.
Cestou do Prahy se nám do cesty přimotalo sluníčko zapadající za balíky slámy a v Praze pak dopravní policie a s nimi moje první silniční kontrola.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2011
  • 126 zobrazení
  • 0
  • 00
Rozzlobená GPSka umí pěkně zkomplikovat cestu. Když se z Honzovy brašničky neustále ozývá "nyní odbočte vlevo", ať se člověk snaží dostat odkudkoliv kamkoliv, není pak divu, že jsme od postrádání mapy radši přešli k empirickému plánování trasy.
Uvnitř výletní skupiny nebyly zaregistrovány zdravotní újmy. Máme však důvodné podezření, že pořádnou újmu utrpěla "paní hospodská" v bufetu u roztockého přívozu, která se málem posrala, když jsem ji upozornil na fakt, že se mi zdá, že do míry půllitru ještě tak půlcentimetr chybí. Plivanec mi ale nakonec do malinovky nenaservírovala, taková to byla milá paní.
Vyvrcholením výletu se pro nás stala návštěva pražské Stromovky. Honza Koráb myslí na všechno, a tak z bezedného batůžku postupně vytahoval housku, frizbee, láhev minerální vody, skotské sušenky podle české receptury a rajská jablíčka. Naši bezbřehou radost z výletu dokumentují kompoziční variace na téma "talíř na hlavě".
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2011
  • 99 zobrazení
  • 0
  • 00
Nedělní ráno se v Calmě nese ve znamení důkladného úklidu. Naše plynulé tahy po lakovaných, skleněných i umělých plochách se stávají koncertem pro oko zákazníka a noční můrou všem skvrnám a bakteriím. Držíce hadr a agresivní saponát nemáme soucit s nečistotami a rozhodně neponecháváme nic náhodě.
Na posledním snímku alba si lze povšimnout nejhlubší odhodlanosti jednoho ze zaměstnanců kavárny. Při kontrole čistoty nohou židlí Ondra svým cvičeným a zkušeným okem uviděl vylouhovaný čajový sáček, to volně se povalující, hrozné, špinící svinstvo a neštěstí pro každou hospodyni, na podniku náležejícím kusu nábytku. Ondra ale nezná smilování, a proto se sáčku, elegancí jemu blízkou, zbavil stejně tak rychle a kvalitně, jako předtím bleskurychle stihl zbavit zahrádku psího (?!) exkrementu.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2011
  • 91 zobrazení
  • 0
  • 00
To by nebyla naše voda, abychom nezmokli. Zmokli jsme. Pláštěnka se stala nedílnou součástí snad každé lodi, která se na konci června po Vltavě plavila.
Že by nám v tom dešti bylo horko, to se říct nedá. Někoho hřálo termoprádlo, někoho cigarety, ale všechny nás hřála zelená a rum. A to zahřívání bylo třeba - v Krumlově se loď s posádkou "já a Stella" tak nebezpečně za splavem naklonila, že se zvrhla. Těžko sušit mokré věci v mokrém počasí. I sluníčko ale chvílemi prostupovalo šedivými mraky a hřálo nejen mokré oblečení, ale i naše zimou bičované tváře a nohy.
Hrad Dívčí Kámen je naší tradiční povltavskou destinací. Jeho půlnoční prohlídka nebyla z programu vynechána. Drobná fotodokumentace dokládá, jak náročným se stal výstup naší výpravy po nebezpečně čnějících kamenných schodech až na nádvoří hradu.
2 dny deště, 1 den "nic moc" a 1 den "celkem hezky". Na zpáteční cestě do Prahy náš vlak doprovázelo sluníčko. Mnozí z nás konečně nabyli pocit léta. Toho nejdelšího - pomaturitního.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 1 370 zobrazení
  • 3
  • 00
Po dlouhé době se silvestr neslavil u mého dědečka, ale tentokrát ve starém mlýně, jak říkáme "mezi Berounem a Plzní". Po cestě tam jsme s Kůčou dokonce museli tahat auto ze zaváté meze, což jsme po chvíli snažení zvládli. Začít slavit hned po příjezdu, tedy ve 13 hodin, byl pro mě poněkud nezvyk. Rád bych proto vzdal uznání těm, kteří už na "mlejně" silvestra slavili třetí den...
Všech jedenáct se nás povětšinou drželo v kuchyni, kde jsme naskládaní jeden vedle druhého zády podpírali kachlovou pec, která tak pěkně hřála. Kuchyně také vydala velký pekáč, na kterém jsme hrdě překonávali svah za mlejnem. Pekáč byl nakonec daleko odolnější, než sáně, které pro změnu vydala zase kůlna.
Toho jídla a pití... Až si říkáte, že tohle nemůže dopadnout dobře a pak se ráno probudíte a řeknete si, že to dobře dopadlo. Najednou je 12 hodin a teprve lezete z postele. Na utopence "po ránu" nemáte moc chuť, ale já jsem jim prostě neodolal. Když jsme se pak naskládali do auta a rozjeli se domovu vstříc, zastavily nás sněhové jazyky napříč silnice, která se v zimě udržuje jen pluhováním... Odtud pak pocházejí poslední fotky. A že jsou některé fotky poněkud zhýralejší povahy? Přiznávám...
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2011
  • 128 zobrazení
  • 0
  • 00
Ten komfort, že tramvaj č. 8 už jezdí z Dejvic až na Dlouhou třídu, jsem využil hned 3. den školy, ačkoliv se později ukázalo, že mi tahle tramvaj stejně moc nepomohla. Nasednu do tramvaje, pustím si hudbu do sluchátek a šinu si to až tam, kam potřebuju.
Po důkladném domácím studiu mapy a po náročné cestě tramvají jsem se ze stanice Dlouhá třída vydal do Dlouhé, vydal jsem se ale na druhou stranu, protože mi jaksi někdo schválně přesunul zastávku blíž k Vltavě... Na hlavě sluchátka, to se toho moc neslyší, lehce ho všechno vyleká, no a přede mnou se potácí někdo, kdo do mě asi narazí. V přítmí podvečera jsem po chvíli tápání rozpoznal spolužáka Honzu Müllera. Sáhnu do kapsy, abych zjistil, kolik že je hodin, a vidím, že mi přišla SMSka. Hrdinně jsem využil svou znalost písmen a SMSku jsem si přečetl. A to byste neřekli, že se ostatní stihli přesunout jinam.
Ještě že existuje to metro. To nastoupíš a jedeš, prostě bomba. Do Švandova labyrintu už trefím i bez studia mapy, tak jsem to zkusil - a hele, ono to vyšlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2010
  • 141 zobrazení
  • 0
  • 00
Od Máchova jezera, ze soustředění, jsem s kolem plynule přecestoval do pár desítek kilometrů vzáleného Mnichova Hradiště. Tam jsem z vlaku vystoupil a s bagáží se vydal do nedalekých Drhlen.
Po dvou letech jsem trochu tápal, kudy si razit cestu, ale cíl se mi podařilo neminout. Po několika hodinách čekání se z výletu z Turnova vrátili spolužáci a po večeři jsme vyrazili do letního kina na Kawasakiho růži. Hlavně jít brzo spát, ať můžeme druhý den vyrazit na tradiční výlet do Jičína.
Následující den ráno jsme nasedli na kola a vyjeli Jičínu vstříc. Cesta nahoru, dolů, doprava i doleva... Honza Koráb musel naši skupinu opustit ještě před cílem, aby stihnul vlak do Prahy o den dříve. S námi by ho rozhodně stihnout nemohl. Nám se podařilo (hlavně kvůli mé propíchlé duši) dojet do Jičína až v šest hodin večer. V sedm jsme opustili náměstí a pomalu se chystali na noční putování "domů". Po cestě byla ale ještě nutná výměna mé duše, tedy té na kole, na pumpě u výjezdu z Jičína, to dokládají akční fotky. Zpátky do Drhlen nás čas pustil až v jedenáct hodin, naštěstí téhož večera. Víno do vyschlých krků výletníků na zápraží chatičky bylo to pravé.
V den odjezdu, tedy už druhý den po sobě, jsme si k snídani připálili palačinky a trošku kakaa. Vydatná snídaně pro účastníky zájezdu, ne? To pak člověk zvládne i cestu domů s bagáží na zádech, samozřejmě s přestávkou na oběd v kultovní restauraci U Kvapilů, kde čas pěkně kvapí.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2010
  • 332 zobrazení
  • 2
  • 00
Soustřeďte se, tužte se, sportu zdar, nazdar! Cesta vlakem tam byla poněkud hektická, časově náročná, ale do Doks k Máchovu jezeru jsme nakonec šťastně dojeli. A já jsem tentokrát dokonce nezapomněl nic naházet do batohu.
Běhu dvakrát denně jsme se trošku báli všichni. Jak dny plynuly, jak únava přibývala, tréninky se postupně stávaly jednoduššími. Jen to počasí nás začínalo strašit. Déšť mokré věci k našemu velkému překvapení moc neusušil. To ovšem netrvalo celý týden, sluníčko se na "Mácháč" taky trošku usmálo a my, beachvolejbalisté, jsme se stihli i opálit.
V albu je pouze pár fotek z volnějšího odpoledne čtvrtého (krizového) dne, které jsme trávili na šlapadlech u hlavní pláže. Fotografům se dokonce podařilo zachytit i hodinku paintballu, malé občerstvení v místní hospůdce a výlet na nedaleký hrad Bezděz. Pořídit fotky ze hry bylo ale pro trénující poněkud těžší. Alespoň je jasně vidět, že tréninky probíhaly poctivě.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 1 319 zobrazení
  • 0
  • 00
Zúza slaví svítek, tak co jí trošku vytáhnout ven? Zúza je totiž naše paní profesorka na ZSV, se kterou si tak trošku tykáme. Z grilování na Slapech jsem přejel na Smíchov, koupil kytici a jel do Švandova Labyrintu.
Oslava byla střídmá, o to ale příjemnější. Příjemnější, vlastně záleží jak se to vezme. Ona sůl v nose a citrón v oku nejsou úplně nejlepší spolustolovníci. To pak do sebe tu tequilu kopnout musíte a ten kapesník nebo dva se taky hodí. Tequilu po mongolsku jsem pil poprvé na Lužnici s Lůčou. Zúza si ji ale s námi už nedala, jelikož jakožto oslavenkyně ten cečer byla na roztrhání.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2010
  • 170 zobrazení
  • 0
  • 00
Člověk konečně o prázninách nemusí na brigádu, tak je pak záhodno naplnit den něčím nevšedním. S Irenou už jsme se chvíli neviděli, sraz se nám od začátku července nedařil domluvit. Ale když se chce, tak...
Naložili jsme vinné klobásy do grilovacího koření a já se s nimi vypravil na Slapy, kam na 2 dny Irena vyrazila za svou spolužačkou ze základky. Přijel jsem trochu později odpoledne, takže jsem s nimi už jachtu po Slapech prohnat nestihnul, dokonce se nekonalo ani grilování, na které jsem byl původně pozván, ale za to jsem byl nacpán k prasknutí výborným sýrovým špízem v blízké hospodě.
Ze Slapů rovnou na Smíchov do Švandova Labyrintu popřát Zúze k svátku a trošku to zapít...
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2010
  • 207 zobrazení
  • 0
  • 00
Ačkoliv se nejprve výprava chystala na řeku Moravu, na poslední chvíli jsme přehodnotili naše cíle a vydali se o něco více na jihozápad - po proudu řeky Lužnice. I prvotní plány počítaly s malou posádkou našich kanoí, ale záležitost se stala ještě o něco komornější, když se nám podařilo vyplout pouze ve 4 lidech. Když teď o tom tak přemýšlím, tak nás bylo vlastně 6. Jela s námi i Honzova babička, která bedlivě střežila obsah bezpečnostní krabičky, a taky samozřejmě Michael Kalič. Těžko se mu někdy dorovnat...
Tak nějak za běhu člověk začne zjišťovat, co všechno zapomněl. To se stalo i mně... Zubní kartáček si na mě v drogerii musel chvíli počkat. Ale co bylo asi ještě trošku horší, tedy alespoň z pohledu dokumentace - můj foťák se nechtěl nastartovat. Později se ukázalo, že jsem doma místo nabití baterek baterky vybil, takže by byl celkem zázrak, kdyby se mi foťák sám spustil.
Jestli bych teď měl shrnout, co s Lužnicí, asi bych rád zmínil, že přenášet všechny její jezy není úplně to ono. Ale když už přenášení člověk přenese přes srdce, uvědomí si, že ty jezy mohl přenášet v dešti a že to počasí se i celkem povedlo, navzdory předpovědi.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2010
  • 143 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.mirulle.rajce.idnes.cz

Aktivní od

23. března 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama